Autor: admin

Žluté čaje jsou poměrně málo prozkoumanou a vzácnou skupinou čajů. I přesto jde o skupinu dosti rozmanitou. Mohou být zpracovány z drobných, pečlivě vybraných tipsů, drobných mladých pevně svinutých lístků ale i z velkých plně rozvinutých listů se stonky. Všechny žluté čaje však spojuje menhuang, řízené žloutnutí za tepla a vlhka, které je zcela unikátním krokem zpracování typickým právě jen pro žluté čaje. V jednotlivých čajových tradicích a lokalitách však tento krok získal různou podobu.

V Junshanu se předsušené pupeny balí do speciálního papíru a nechávají dlouze a pomalu žloutnout. Jinde se lístky zakrývají tkaninou, vrství do hromádek nebo opakovaně zahřívají a žloutnou poměrně krátce. Chceme-li porozumět rozmanitosti žlutých čajů, je porozumění menhuang naprosto nezbytným základem.

Pokračovat ve čtení

Qimen gongfu vstoupil do britského čajového obchodu pod jménem Keemun. S jeho prestiží se postupně spojila i představa „královského čaje“. Co však o jeho vztahu k britskému královskému dvoru skutečně víme?

Keemun a královna Viktorie

V čínské literatuře a moderních propagačních textech se velmi často opakuje tvrzení, že Keemun byl „oblíbeným čajem britské královny“, případně přímo „oblíbeným čajem královny Viktorie“.

Samotná role čaje na britském královském dvoře je zásadní a zcela nezpochybnitelná. Royal Collection Trust dokumentuje dlouhou tradici konzumace čaje britskou královskou rodinou, sahající až do 17. století. Dochované konvice, čajové dózy, servisy a další předměty ukazují význam čaje v každodenním životě královského dvora, ale i pro příležitosti oficiální či reprezentační.

Pro konkrétní tvrzení, že královna Viktorie pila nebo měla ve zvláštní oblibě právě čaj Keemun, je však poměrně komplikované nalézt oporu v seriózních historických pramenech. V dostupných materiálech Royal Collection se sice nacházejí doklady, že si královna Viktorie skutečně pití čaje oblíbila, nikoli však že by mělo jít konkrétně o čaj Keemun.

Pokračovat ve čtení

Meijiawu (梅家坞) je jedním z pěti slavných produkčních míst čaje Xihu Longjing, společně se Shifengem, Longjingem, Yunqi a Hupao. Vesnice leží v kopcích jihozápadně od Západního jezera v Hangzhou v provincii Zhejiang. Místní čajové zahrady, rodiny, které zde čajovníky pěstují po generace, a dlouhá tradice zpracování tvoří svébytnou kapitolu dějin tohoto proslulého zeleného čaje.

Počátky vesnice a rozvoj čajových zahrad

Čínské muzeum čaje představuje Meijiawu jako vesnici s více než šestisetletou historií. Místní podání spojuje její vznik s rodinou příjmením Mei, která se přistěhovala z oblasti Tianmu u Lin’anu a postupně dala jméno celému sídlu.

Pěstování čaje spojovalo Meijiawu s okolními svahy Yunqi a Wuyun. S rozvojem obchodu s Longjingem získávaly zdejší zahrady stále významnější místo v čajovém hospodářství Hangzhou. Vesnické rodiny pečovaly o čajovníky, sbíraly jarní výhony a zpracovávaly je v zahřívaných pánvích. Zkušenosti s pěstováním a výrobou se předávaly při každodenní práci po mnoho generací.

Rozvoj horských zahrad dokládá čajový podnik Maoji, založený obchodníkem Gao Yiyim na konci dvacátých let 20. století. Získal pozemky kolem Shifengu, u cesty Shili Langdang a také u rozcestí Sanfencha nad Meijiawu. Dobové obaly uchované v Čínském muzeu čaje připomínají spojení zahrad, výrobce a obchodní značky. Část pozemků později přešla do správy Meijiawu.

Pokračovat ve čtení

Menghai Tea Factory patří k nejvýznamnějším výrobcům pu erhu v provincii Yunnan. Její historie sahá do konce třicátých let 20. století, kdy ve Fohai, dnešním Menghai, začaly přípravy na založení moderního čajového závodu. Továrna se také později významně podílela na rozvoji výroby shu pu erhu a vznikly zde mnohé slavné receptury (z nejslavnějších jmenujme alespoň 7542 a 7572), které se vyráběly po další desetiletí a vyrábějí se dodnes. Dnes továrna své čaje produkuje především pod obchodní značkou Dayi.

Založení továrny ve Fohai

Menghai leží v jihozápadní části provincie Yunnan, v oblasti Xishuangbanna. Již před založením továrny zde působila řada pěstitelů, zpracovatelů a obchodníků. Nový závod tak mohl navázat na místní zkušenosti s výrobou i na existující obchodní vztahy.

Podle firemní historie Dayi dorazila v roce 1938 do tehdejšího Fohai skupina více než devadesáti čajových odborníků pod vedením Fan Hejuna a Zhang Shichenga. Jejím úkolem bylo připravit provoz, který by zpracovával místní čaj pro vývoz. Založení továrny souviselo také s válkou s Japonskem. Příjmy z exportu měly přinášet devizy potřebné pro válečné hospodářství.

V roce 1940 byla založena Fohai Experimental Tea Factory, předchůdkyně dnešní Menghai Tea Factory. Jednou z hlavních osobností podniku byl Fan Hejun, který část svého vzdělání získal ve Francii. Plánované zaměření továrny bylo zpočátku širší, než pouhá výroba pu erhu. Významné místo v plánované produkci zaujímal červený čaj, určený především zahraničním odběratelům.

Vedle vlastní výroby se podnik věnoval také výkupu místních lisovaných čajů. Spojoval tedy zpracovatelskou činnost s obchodem a využíval produkci okolních výrobců. Rozvoj závodu však brzy přerušila válka. V roce 1942 byl po japonském bombardování provoz zastaven a zaměstnanci Fohai opustili.

Pokračovat ve čtení