Meijiawu (梅家坞) je jedním z pěti slavných produkčních míst čaje Xihu Longjing, společně se Shifengem, Longjingem, Yunqi a Hupao. Vesnice leží v kopcích jihozápadně od Západního jezera v Hangzhou v provincii Zhejiang. Místní čajové zahrady, rodiny, které zde čajovníky pěstují po generace, a dlouhá tradice zpracování tvoří svébytnou kapitolu dějin tohoto proslulého zeleného čaje.
Počátky vesnice a rozvoj čajových zahrad
Čínské muzeum čaje představuje Meijiawu jako vesnici s více než šestisetletou historií. Místní podání spojuje její vznik s rodinou příjmením Mei, která se přistěhovala z oblasti Tianmu u Lin’anu a postupně dala jméno celému sídlu.
Pěstování čaje spojovalo Meijiawu s okolními svahy Yunqi a Wuyun. S rozvojem obchodu s Longjingem získávaly zdejší zahrady stále významnější místo v čajovém hospodářství Hangzhou. Vesnické rodiny pečovaly o čajovníky, sbíraly jarní výhony a zpracovávaly je v zahřívaných pánvích. Zkušenosti s pěstováním a výrobou se předávaly při každodenní práci po mnoho generací.
Rozvoj horských zahrad dokládá čajový podnik Maoji, založený obchodníkem Gao Yiyim na konci dvacátých let 20. století. Získal pozemky kolem Shifengu, u cesty Shili Langdang a také u rozcestí Sanfencha nad Meijiawu. Dobové obaly uchované v Čínském muzeu čaje připomínají spojení zahrad, výrobce a obchodní značky. Část pozemků později přešla do správy Meijiawu.
Vznik označení mei a pověst Meiwu Longjingu
Na přelomu dynastie Qing a republikánského období se Longjing rozlišoval podle původu a místního způsobu zpracování. V čajovém obchodě se ustálilo dělení na čtyři typy označované jako Shi, Long, Yun a Hu. Čaj z Meijiawu byl zprvu součástí oblasti Yun, spojené s Yunqi a horou Wuyun. Vlastní označení Mei získalo výrazné postavení na počátku padesátých let, kdy došlo po vzniku ČLR k rozsáhlé reorganizaci produkce a výkupu čaje v oblasti Xihu.
Dne 1. října 1950 vznikl místní státní čajový podnik Longjing. Jeho produkční nomenklatura zahrnovala pět oblastí, mezi nimi také Mei pro Meijiawu a Yunqi. Výkup v roce 1951 pracoval také s pěti regionálními typy Longjingu – Shi, Long, Yun, Hu a Mei.
V roce 1953 již výkupní standardy uvádí pouze tři regionální typy Longjingu – Shifeng Longjing, Meiwu Longjing a Xihu Longjing. Meiwu spojovalo čaje dřívějších oblastí Yun a Mei s vlastními standardními vzorky. V roce 1965 byly standardy sjednoceny pod společným názvem Xihu Longjing. Jméno Meijiawu si přitom uchovalo své místo v místní tradici a postupně se stalo jedním z nejznámějších označení původu tohoto čaje.
Zhou Enlai a čajová vesnice v padesátých a šedesátých letech
K rozvoji Meijiawu a jeho celostátní pověsti významně přispěly návštěvy premiéra Zhou Enlaie. V letech 1957 až 1963 sem přijel pětkrát. Vesnici si vybral jako místo, kde sledoval činnost zemědělského družstva, život venkovských rodin a možnosti dalšího rozvoje čajové výroby.
Při první návštěvě 26. dubna 1957 doprovázel sovětského představitele Klimenta Vorošilova. Hosté navštívili čajové družstvo a ochutnávali místní Longjing. Při dalších pobytech se Zhou Enlai setkával s pěstiteli, zajímal se o práci družstva a probíral s místními obyvateli jejich hospodářství. Čaj měl v plánech vesnice ústřední místo, spolu s péčí o krajinu a zlepšováním podmínek pro výrobu.
Meijiawu se v této době stalo významným místem přijímání zahraničních návštěv. Pěstování, sklizeň a zpracování Longjingu zde hostům přibližovaly čínskou čajovou kulturu prostřednictvím práce konkrétních lidí. V lednu 1963 vesnici navštívila také premiérka tehdejšího Cejlonu Sirimavo Bandaranaike. Fotografie a dokumenty z této etapy uchovává místní pamětní síň věnovaná Zhou Enlaiovi.
Nové kultivary a rodinné čajové podnikání
Další proměna přišla s rozšířením kultivaru Longjing 43. Meijiawu dlouhodobě spolupracovalo s Výzkumným ústavem čaje Čínské akademie zemědělských věd a místní pěstitelé zaváděli nové kultivary či technologie do praxe mezi prvními v oblasti.
Longjing 43 poskytuje časně rašící výhony a poměrně kvalitní surovinu pro výrobu jarního čaje. Jeho rozšíření pomohlo pěstitelům lépe využívat začátek sezony a rozvíjet produkci kvalitních raných sklizní. Vedle něj mají v zahradách své místo také tradiční populace čajovníků označované jako Qunti Zhong. Současná nabídka tak spojuje výsledky moderního šlechtění s pokračující péčí o staré tradiční čajové populace.
S rozvojem rodinného podnikání začali místní výrobci prodávat čaj pod vlastními jmény a značkami. K výrazným osobnostem patřil Lu Xin, syn někdejšího vesnického představitele Lu Zhenghaa. V roce 1997 otevřel v Hangzhou obchod specializovaný na Longjing z Meijiawu. Přímý kontakt se zákazníky dal místním pěstitelům další příležitost budovat pověst konkrétních rodin a značek Meijiawu Longjing.
Otevření tunelu Meiling v roce 2000 usnadnilo spojení vesnice s Hangzhou. V červenci 2002 následovalo otevření místní čajové ulice. K pěstování a prodeji čaje se přidaly čajovny, rodinné restaurace a návštěvy zahrad. Meijiawu se tak rozvíjelo jako místo, kde mohli zájemci ochutnat Longjing přímo u jeho výrobců a poznávat krajinu, ze které pochází.
Současná produkce a jarní sklizeň
Meijiawu dnes patří k hlavním produkčním místům Xihu Longjingu v jeho historicky původní oblasti. Jarní sezona propojuje práci na svazích s výrobou v domácích dílnách a s prodejem čerstvého čaje v místních čajovnách a obchodech.
Sklizeň začíná podle počasí a rašení jednotlivých kultivarů. Longjing 43 přichází na řadu časněji, tradiční populace zpravidla později. Například městské oznámení pro rok 2024 uvádělo zahájení sklizně Longjingu 43 na 20. března a původních čajovníků Qunti Zhong přibližně na 27. března. Průběh každé sezony tak dává čajům vlastní podobu a určuje, jak se práce rozloží mezi jednotlivé zahrady.
Při prvních jarních sběrech se sklízí pouze mladé výhony s tipsem a jedním či dvěma lístky. Sběrači procházejí zahrady opakovaně a vybírají výhony zralé pro sběr. V čerstvém listu se tak spojuje kultivar, stanoviště a okamžik sklizně. Výrobce na tyto vlastnosti navazuje zpracováním, které upravuje podle velikosti, křehkosti a obsahu vody v listu.
Místní řemeslo a charakter čaje
Čerstvý list se po sklizni rozprostírá a následně zpracovává v zahřívané pánvi wok. Při první fázi tepelného zpracování se zastavuje činnost oxidačních enzymů a začíná tvarování. Po odpočinku a vyrovnání vlhkosti následuje závěrečné zpracování označované jako hui guo. List při něm získává konečný plochý tvar a dosušuje se.
Při ruční výrobě zpracovatel kombinuje pohyby, které list natřásají, posouvají, uchopují a přitlačují k povrchu pánve. Sílu tlaku a teplotu průběžně přizpůsobuje stavu zpracovávaných lístků. Ruční práce s listem vytváří hladký povrch a úhledný tvar, zatímco správná regulace teploty se podílí na výsledné vůni a chuti. V těchto detailech se projevují zkušenosti předávané v místních rodinách po generace.
Longjing z Meijiawu bývá ceněn pro úhledné ploché lístky, svěží zelené zbarvení a čistý, jasný nálev. Jeho vůně může připomínat mladé výhony, květy a jemně pražené fazole. V chuti se spojuje svěžest, hladkost a sladký dozvuk. Jednotlivé sklizně rozvíjejí tyto vlastnosti podle kultivaru, zahrady a způsobu zpracování.
Zvláštní místo a význam mají staré zahrady tradičních Qunti Zhnong čajovníků tradičních u horského rozcestí Sanfencha. Čaj z těchto zahrad je mimořádně ceněný pro velmi tradiční charakter, bohatou vůni a sladkou, plnou chuť.