Qimen gongfu vstoupil do britského čajového obchodu pod jménem Keemun. S jeho prestiží se postupně spojila i představa „královského čaje“. Co však o jeho vztahu k britskému královskému dvoru skutečně víme?
Keemun a královna Viktorie
V čínské literatuře a moderních propagačních textech se velmi často opakuje tvrzení, že Keemun byl „oblíbeným čajem britské královny“, případně přímo „oblíbeným čajem královny Viktorie“.
Samotná role čaje na britském královském dvoře je zásadní a zcela nezpochybnitelná. Royal Collection Trust dokumentuje dlouhou tradici konzumace čaje britskou královskou rodinou, sahající až do 17. století. Dochované konvice, čajové dózy, servisy a další předměty ukazují význam čaje v každodenním životě královského dvora, ale i pro příležitosti oficiální či reprezentační.
Pro konkrétní tvrzení, že královna Viktorie pila nebo měla ve zvláštní oblibě právě čaj Keemun, je však poměrně komplikované nalézt oporu v seriózních historických pramenech. V dostupných materiálech Royal Collection se sice nacházejí doklady, že si královna Viktorie skutečně pití čaje oblíbila, nikoli však že by mělo jít konkrétně o čaj Keemun.
Edward VII. a jeho spojení s Keemunem
Podstatně zajímavější je v tomto směru období vlády krále Edwarda VII. Dochoval se historický obchodní text popisující čaj prodávaný jako „A King's Tea“, který měl být po řadu let dodáván Edwardu VII. Směs podle tohoto popisu obsahovala několik čínských čajů a mezi nimi výslovně také „sweet Keemun“.
Text popisuje, jak obchodníci kombinovali kouřový Lapsang Souchong, Ichang, Kintuck a sladký Keemun, aby vytvořili směs určenou pro krále, a uvádí, že ji Edwardu VII. dodávali po mnoho let až do jeho smrti roku 1910. Ani zde však nelze tvrdit, že Edward VII. pil jednodruhový Keemun nebo že Keemun byl jeho oblíbeným čajem. Doložená informace se týká výhradně směsi, v níž byl Keemun jednou z výslovně uvedených složek.
Ichang byl britský obchodní název pro červené čaje z oblasti Yichang v provincii Hubei a širšího okolí, historicky související s tradicí dnešního Yihong gongfu. Kintuck označoval jiný čínský červený čaj, pocházející z Anhui a v britském prostředí popisovaný jako čaj velmi blízký Keemunu. Přesná identifikace názvu Kintuck s konkrétní historickou čínskou produkční oblastí není jednoznačná.
Je rovněž důležité, že významní britští obchodníci vytvářeli speciální čajové směsi pro královský dvůr z čajů různého původu, nezřídka z čajů koloniálních a nikoli z čajů čínských. Například Royal Blend vytvořený pro Edwarda VII. firmou Fortnum & Mason roku 1902 byl podle samotné společnosti založen na Assamu a cejlonském Flowery Pekoe, nikoli na Keemunu.
Jak vznikla legenda o „královském čaji“
Pozdější spojení Qimen gongfu s britskou královskou rodinou je přesto historicky pochopitelné. Keemun patřil mezi dražší a prestižnější čínské červené čaje, byl používán v kvalitních směsích a vstoupil do britské čajové kultury právě v pozdně viktoriánském období. Královský dvůr současně představoval mimořádně silný marketingový symbol a dodavatelé čaje rádi zdůrazňovali skutečné i smyšlené vazby svých firem na aristokracii a královský dvůr zejména. Také legenda o oblibě Keemunu u členů britské královské rodiny může souviset s tímto způsobem propagace.
Více o historii, původu a zpracování čaje Qimen gongfu i dalších červených čajích provincie Anhui se můžete dozvědět v knize Qimen gongfu a červené čaje z provincie Anhui, z jejíchž pasáží vychází také tento článek.